EXISTUJE ‚správné
a nesprávné‘. Také existuje ‚dobro‘ (což je skutečný význam slova ‚Bůh‘). NIC
TAKOVÉHO JAKO ‚ZLO‘ však neexistuje.
Tím chci říci jen
to, že neexistuje nic takového jako zlé ‚síly‘, ‚bytosti‘ či ‚osoby‘ — existují
pouze špatné, nebo dokonce strašné ČINY. Ty pramení z přesvědčení, která jsou
již z podstaty věci nesprávná, obzvláště pak ZE SAMOTNÉ VÍRY VE ‚ZLO‘ nebo v
jakousi věčnou ‚válku‘ či ‚boj‘ mezi ‚Dobrem a Zlem‘.
Toto velmi
primitivní a nesprávné přesvědčení se stalo pro lidstvo prokletím na celá
staletí. Kromě toho je i HLAVNÍ příčinou všeho, co zakoušíme a nazýváme ‚zlým‘.
Přesvědčení, že
někteří lidé nebo skupiny LIDÍ jsou — inherentně a samy o sobě — ‚špatné‘ nebo
‚zlé‘ (například všichni Židé nebo všichni Němci), samo spěje ke svému
naplnění. Právě toto přesvědčení je od počátku věků zodpovědné za nejstrašnější
zločiny a zvěrstva!!! Neboť je-li někdo ‚zlý‘, pak nás samozřejmě Bůh
ospravedlňuje k tomu, abychom s ním nakládali, jak uznáme za vhodné, a dokonce jej
mučili nebo zabili!!!
Je samozřejmě
pochopitelné, že slovem ‚zlý‘ označujeme mnoho strašlivých násilných činů,
například zneužívání, mučení, vraždění, znásilňování, genocidu atd. Takové činy
jsou zajisté NESPRÁVNÉ a zároveň i ‚špatné‘, neboť působí mnoho utrpení. A
násilí jakéhokoli druhu není pouze nesprávné, ale také NEODPUSTITELNÉ.
Výraz ZLÝ se však
pojí s jistým nebezpečím, neboť jeho používání posiluje přesvědčení, že lidé,
kteří se dopouštějí neodpustitelně špatných a násilných činů, jsou sami v podstatě
‚špatní‘ nebo ‚zlí‘, místo aby za ‚špatné‘ nebo ‚zlé‘ byly považovány POUZE
JEJICH ČINY NEBO CHOVÁNÍ.
Nebezpečí spočívá
i v tom, že lidé nebo skupiny lidí, které jsou neustále označovány za ‚zlé‘,
toho jednoho dne budou mít dost a řeknou si:
„Dobře. Jestli mě
(nebo nás) VIDÍTE takhle, budu (budeme) se tak i CHOVAT.“
Ve skutečnosti
jsou však i ty NEJSTRAŠLIVĚJŠÍ ČINY, jakých se člověk nebo skupina lidí může
dopustit, na té nejhlubší úrovni vždy motivovány DOBRÝMI ÚMYSLY.
Potíž spočívá v
tom, že naše dobré úmysly mohou být snadno POKAŽENY, POKŘIVENY a DEFORMOVÁNY —
například jistými zkušenostmi z dětství, naším vlastním utrpením a v první řadě
našimi vlastními přesvědčeními, obzvláště pak těmito:
1.
pomsta je oprávněná,
2.
‚účel světí prostředky‘,
3.
VÍROU V SAMOTNÉ ‚ZLO‘, tedy přesvědčením, že jistí LIDÉ, nikoli pouze
jejich činy, jsou nebo mohou být v podstatě ‚zlí‘.
Je nutné ZNOVU A
ZNOVU UPOZORŇOVAT na paradox, že vůbec největší ‚příčinou‘ všech nejhorších a
nejstrašnějších činů, zločinů a zvěrstev, zkrátka všeho, co označujeme za
‚zlé‘, je VÍRA ve ‚zlé‘ bytosti, lidi či síly (a nikoli pouze ve zlé činy).
V rozporu s tímto
VELMI PRIMITIVNÍM PŘESVĚDČENÍM musím souhlasit s psychologem a mediátorem
Marshallem Rosenbergem, který tvrdí, že „... kořenem násilí je samotný
koncept zla či špatnosti. Když někoho označíme za špatného nebo zlého,
vyvolává to v nás touhu jej potrestat nebo mu způsobit bolest... Rosenberg
tento postoj srovnává s přístupem, s nímž se setkal v kulturách, ve kterých
koncept zla neexistoval. V takových kulturách panuje přesvědčení, že když
někdo někomu ublíží, je to proto, že není v souladu sám se sebou. Ostatní na
něj pak pohlížejí jako na nemocného a podniknou potřebné kroky, aby mu opět
pomohli nastolit harmonický vztah k sobě samému i druhým lidem.“
Teroristé,
mučitelé, vrazi a zločinci, včetně těch nejhorších válečných zločinců a tyranů,
nejsou pouze lidmi, kteří působí utrpení. Obvykle jsou také lidmi, kteří
potřebují, aby ostatní skutečně pochopili JEJICH VLASTNÍ UTRPENÍ (toho se jim
však možná nikdy nedostalo).
Je dobře známo, že
lidé, kteří týrají nebo zneužívají děti, byli většinou v dětství sami týráni
nebo zneužíváni. Podobně je tomu u lidí se sklony k násilí — převážná většina z
nich byla sama násilí vystavena. A mnozí takzvaní teroristé jsou oběťmi státem
financovaného teroru. V důsledku brutálních vojenských útoků na civilisty jim
například hrozila ztráta domu, půdy, dětí nebo celých rodin.
Ve skutečnosti je
tedy ‚zlo‘ pouze označením pro krajně nepochopenou podobu ‚patologického
chování‘, které vyvěrá z pachatelova vlastního utrpení neboli patosu.
Ano, drazí
čtenáři, pochopili jste mě správně. Skutečně TVRDÍM, že ani Stalin a Hitler
nebyli ‚špatnými‘ nebo ‚zlými‘ lidmi, ať již spáchali cokoli a ať již jejich
‚osobnosti‘ vykazovaly jakkoli psychopatické, paranoidní či odpudivé rysy.
Také tvrdím, že
lidé, které označujeme za ‚zlé‘, zpravidla nepotřebují pomstu a ‚trest‘, ale
duchovní, psychologickou a etickou POMOC, obzvláště proto, aby pochopili
vlastní klamná či paranoidní přesvědčení, aby pochopili, že ‚pomsta‘ nic
nevyřeší a že „kdybychom se řídili pravidlem ‚oko za oko‘, byl by celý svět
slepý“ (Gándí). Potřebují pomoc, aby pochopili, že i ti, vůči nimž cítí hněv či
nenávist nebo je považují za příčinu SVÉHO utrpení, nejsou v podstatě ‚zlí‘
LIDÉ.
Abych se vyjádřil
jasně: nevidím na pocitech hněvu, zatrpklosti, zloby, nebo dokonce nenávisti k
lidem nic ‚nesprávného‘, neboť ti, kteří nedokáží cítit ‚nenávist‘, nemohou
skutečně cítit ani lásku. Je však VELMI NESPRÁVNÉ považovat ty, vůči nimž
cítíme hněv nebo nenávist, za ‚zlé‘ a snažit se jim ‚pomstít‘ ve stylu
biblického Boha Otce.
Nazvat KOHOKOLI
‚zlým‘, a to dokonce i vrahy, násilníky, mučitele nebo tyrany, jako byli
například Stalin a Hitler, je ve skutečnosti ta nejprimitivnější a nejvíce
zjednodušující odpověď na OTÁZKU, kterou si dosud málokdo položil: PROČ někteří
lidé dělají druhým strašné věci?
Jednoduše říci, že
dělají strašné věci, protože jsou ‚špatní‘ nebo ‚zlí‘, NENÍ VŮBEC ŽÁDNÁ
ODPOVĚĎ. To, že označujeme lidi za ‚zlé‘, nám na otázku, proč dělají to, co
dělají, nemůže ani začít poskytovat ODPOVĚDI. Ve skutečnosti to znamená, že
jsme si tuto otázku dosud ani NEPOLOŽILI!!!
Kdybychom se
chtěli vážně zabývat otázkou ‚zla‘, museli bychom jeho kořeny hledat ve
vžitých, avšak velmi zastaralých náboženských mýtech, přesvědčeních a
ideologiích, jakož i způsobech, jakými tyto mýty byly a stále jsou používány a
zneužívány.
Kdybychom se
chtěli vážně zabývat otázkou ‚zla‘, museli bychom si, podobně jako jsem učinil
v této eseji, také klást otázky ohledně samotné PŘEDSTAVY ‚zla‘ a ukázat si,
jak byla a stále je používána a zneužívána těmi nejhrůznějšími způsoby,
vedoucími k těm nejhorším, nejhrůznějším a nejstrašlivějším násilným činům a
příkořím.
Chápání toho, co
se nazývá ‚zlem‘, jak je předkládám v této eseji (a jak je také vysvětleno v
Sethových knihách od Jane Robertsové), je pro lidstvo nesmírně důležité, neboť
JEDINÝ způsob, jakým lidstvo může překonat všechny hrůzy, které označuje za
‚zlo‘, je nahlédnout, že pramení z víry VE ‚zlé‘ bytosti a síly. O to
důležitější je pochopit, že všechny BYTOSTI, včetně LIDSKÝCH BYTOSTÍ, jsou v
podstatě DOBRÉ, a to ať již jsou jejich činy jakkoli nesprávné, špatné, strašné
nebo hrůzné.
Toto chápání ‚zla‘
nevnímám pouze jako svůj nebo Sethův podivný či výstřední názor, ale jako
jediný skutečně autentický ‚křesťanský‘ přístup: ‚Chovej v nenávisti hřích,
nikoli hříšníka.‘ Základní význam slovesa ‚hřešit‘ je ‚minout cíl‘. ‚Hříšníci‘
jsou jednoduše lidé, jejichž dobré úmysly se z rozličných důvodů ‚minuly
cílem‘. Potřebují, a my ostatně také, chápající vědomí, které jim ukáže, jak k
tomu došlo, nikoli SOUDY ohledně toho, jak jsou ‚ZLÍ‘, od lidí, kteří se staví
do role Všemocného Boha.
No comments:
Post a Comment