Vážený pane,
Účelem mého
nedávného článku „O mystifikaci ‚Já‘ v
neo-východních kultech meditace“ bylo vznést důležité otázky velmi obecného
významu, nikoli Vás osobně posuzovat jako jednotlivce. Proto v něm nikde nezmiňuji
Vaše jméno.
Je škoda, že Vám
na základě jediného mého článku, a to přestože jsem napsal mnoho různých
esejí, připadá zcela přijatelné
neinformovaně a obhrouble posuzovat můj charakter (a vynášet soudy o Marxovi a
Martinovi Heideggerovi). Zmiňujete mé jméno v samotném nadpise své eseje,
ačkoli nemáte dostatek slušnosti, abyste napsal mé křestní jméno — jmenuji se Peter, kdybyste to nevěděl, a dostatek odvahy, abyste na můj
článek odpověděl v přímé a otevřené komunikaci se mnou.
Podle toho, co o
mně píšete (pokud se mýlím, uveďte věci na pravou míru, prosím!), se zdá, že
jste nečetl ani do hloubky nestudoval žádné z mých mnoha vydaných knih a
nesčetných esejí, které jsou volně dostupné online, o kašmírském šivaismu,
advaitě, józe, tantře a řadě dalších témat, a to včetně knih, jež se do hloubky
zabývají vztahem mezi marxismem a indickou filozofií (viz má esej/e-kniha Rudra’s Red Banner – Marxism and Moksha či má kniha o
Heidegger, Phenomenology and Indian Thought).
Kromě toho se
také zdá, že necítíte žádnou odpovědnost podložit své závěry jasnými a
logickými argumenty, které citují a vyjadřují se k více než jedinému
řádku jediné mé eseje, na niž ve svém článku odpovídáte. V tomto dopise
s Vámi však nebudu hovořit stejným způsobem, jakým se vyjadřujete o mně, ale
raději se pokusím vznést dotazy ohledně několika Vašich tvrzení a uvést je na
pravou míru, a to tak, že je přímo odcituji.
O mém článku
píšete, že „je zřejmé, že je odmítnutím učení Ramany Mahárišiho a s ním i
nauky, kterou hlásal Mojžíš, Ježíš, Sokrates, Šankara, celá advaita a nakonec i
kašmírský šivaismus“. Usuzovat, aniž byste mě znal, že rozumíte mému
vlastnímu výkladu Mojžíšova a Ježíšova učení, a to jak z pozice lidské bytosti,
tak i etnického Žida, je zkrátka neslušné a drzé. Stejně neslušné je již
dopředu usuzovat (pokud ovšem nepatříte ke Svědkům Jehovovým), že není nejmenších
pochyb o tom, čím Mojžíšovy a Ježíšovy nauky v podstatě jsou.
I tvrzení, že můj
článek také „odmítá“ kašmírský šivaismus (který implicitně i explicitně odmítá
advaitu védantu a představuje přechod k šivaistické advaitě — stačí si přečíst vyjádření samotného Abhinavagupty k tomuto tématu), by velmi
překvapilo všechny ostatní autory a čtenáře mých esejí a knih o
advaitě jako takové a kašmírském šivaismu. Na konci článku přikládám několik
recenzí, kdyby Vás to zajímalo...
Nyní se cítím
nucen citovat další Váš výrok: „Když čtu filosofické
traktáty P. Wilberga a jeho spřízněných duší, tak si připomínám jeden výrok,
tuším Ramany Mahárišiho: ‚Kdybych se setkal
s tím zmatkem od filosofů dřív, než jsem dosáhl poznání Já, nikdy bych Já
nepoznal.‘“
Mám tomu tedy
rozumět tak, že Sokrates, Šankara, Utpaladéva a Abhinavagupta, u nichž mě
obviňujete, že odmítám jejich učení, nebyli ‚filozofové‘? Je-li tomu skutečně tak, pak bych rád věděl, jak chápete slovo ‚filozofie‘.
Níže ve svém
článku se zmiňujete o Heideggerovi, jediném mysliteli, o kterém vím, že strávil
celá léta meditativním rozjímáním nad otázkou „Co je ‚Filozofie‘?“ a jedna z jehož posledních esejí nesla název „Konec filosofie a
úkol myšlení“.
Co se mě
samotného týče, jak byste sám zjistil, kdybyste si přečetl mé paměti, o nichž
se zmiňuji níže v tomto dopise, měl jsem své první duchovní zkušenosti — raději je však nazývám ‚metafyzickými
zkušenostmi‘ — ještě předtím, než jsem
věděl, co slova ‚metafyzika‘ a ‚filozofie‘ vlastně znamenají. A své první
metafyzicko-filozofické pojednání neboli ‚tantru‘ jsem napsal na základní škole, dlouho předtím, než jsem přečetl jediné
filozofické či metafyzické dílo a než jsem se seznámil se slovem ‚tantra‘. Přesto mé pojednání již obsahovalo
zárodek krátké knihy, kterou jsem napsal o více než padesát let později a
nazval ji The New Spanda Karikas. Co se však Ramany Mahárišiho týče, z
filozofického hlediska nacházím v jeho sebraném díle z převážné části právě to,
co sám nazývá ‚zmatkem‘, což
je u tak osvíceného a uvědomělého muže velmi politováníhodné.
„Nevím, jestli
si Wilberg uvědomuje jednu základní pravdu: lidský rozum je výtvorem Boha, a
nikoliv Bůh je výtvorem rozumu. Mnozí akademičtí filosofové nás někdy přímo,
někdy skrytě přesvědčují, že rozum je přiměřeným nástrojem k posuzování Boha, a
pak jej, jeho závěry, nadřazují Bohu.“
V tomto tvrzení
naznačujete, že i já jsem ‚akademický filozof‘. Tím nejsem, přestože jsem v oboru akademické filozofie absolvoval pečlivé
vzdělání. Z formálního hlediska byl i Heidegger ‚akademickým
filozofem‘. Avšak jeho pohled na ‚akademickou filozofii‘ byl stejně kritický
jako ten můj.
Zmiňujete „jednu
zásadní pravdu“, že „lidský rozum je výtvorem Boha“. Přijímám sice podstatu
sdělení, které se snažíte komunikovat, Vaše volba slov a jazyka, kterým tak
činíte, však dává povstat řadě otázek. Váš jazyk již dopředu předpokládá, že
víme, co je myšleno slovem ‚rozum‘, a popisuje jej jako nějakou ‚věc‘, která
může být „stvořena“. Jistě se nemýlím, když se domnívám, že nezastáváte zjednodušující
‚kreacionistický‘ názor
na ‚stvoření‘,
kdybych se však přece jen mýlil, opravte mě.
Věnujme nyní
pozornost otázce ohledně Heideggera. Píšete, že „Heidegger byl německý
akademický filozof“. Z formálního hlediska je to samozřejmě pravda. Smyslem
celého Heideggerova díla však bylo překročit letitou představu, že pravda je
záležitostí pouhé formální správnosti daných výroků či tezí a tvrzení.
Namísto toho je
celé jeho dílo a způsob myšlení stále považován za nejhlubší kritiku ‚akademické filozofie‘ v podobě, v jaké byla a
stále je praktikována (… jako pouhé psaní o filozofech), a největší
odklon od ní.
„Již v roce
1933 vstoupil do nacistické strany a nikdy z ní nevystoupil. Nacistická strana,
NSDAP, nebyla na rozdíl například od komunistů stranou masovou, ale výběrovou.
Shromažďovala tehdejší německou elitu.“
Je zajímavé, že
píšete, že do strany vstoupil „již v roce 1933“, tedy v době, kdy se nesčetně
mnoho lidí poprvé ocitlo pod tlakem a byli nuceni do strany vstoupit, aby
si zachovali obživu a postavení ve společnosti, nezávisle na jejich postoji k
národnímu socialismu.
„Nacistická
strana, NSDAP, nebyla na rozdíl například od komunistů stranou masovou, ale
výběrovou. Shromažďovala tehdejší německou elitu.“
Není tedy poněkud
zvláštní, že hlavní nacistický filozof tehdejší doby napsal osobní dopis
Adolfu Hitlerovi, v němž mu sdělil, že Heidegger má ‚nežádoucí‘ mystický vliv na německou mládež, k jeho myšlenkám je třeba přistupovat s
největší nedůvěrou a neměly by být považovány za součást ‚oficiální‘ nacistické ideologie a filozofie?
Možná víte, nebo
naopak nevíte, že o Heideggerově vztahu k ‚národnímu
socialismu‘ bylo napsáno velmi mnoho děl, v nichž řada
autorů vysvětluje, že jeho členství v NSDAP představovalo jeden z
nejrozvratnějších pokusů o hluboké dotazování, a to proti
oficiální ‚linii strany‘, po
skutečné podstatě toho, jak by ‚národní socialismus‘ mohl a měl být chápán a ztělesněn, aby nebyl zredukován na pouhou
rasistickou politickou ideologii. Možná také víte, nebo naopak nevíte, že v
NSDAP probíhaly prudké debaty ohledně toho, co výraz ‚národní
socialismus‘ znamená či co by měl znamenat, v jejichž
důsledku ze strany odešlo, bylo vyloučeno nebo zavražděno mnoho jejích členů! A
přestože s radostí redukujete NSDAP na pouhou „zločineckou organizaci“, rád
bych věděl, kde ve svých spisech se Ramana Maháriši nebo Vy sám zmiňujete o
jakékoli soudobé zločinecké organizaci, například Federal Reserve Bank, Goldman
Sachs, City of London, Bilderberg Group, Israeli Defence
Force, USAF, Council on Foreign Relations, Mossad, NSA
a CIA, abych vyjmenoval alespoň několik z nich. Poslední nese
odpovědnost za smrt 1 000 000 miliónu lidí (v důsledku jednoho z mnoha převratů,
které podporovala, podobně jako v Čile a jinde) jen v samotné Indonésii.
„Britské listy
z 15. 1. 2014 uvádějí, že (Heidegger) byl antisemita, metafyzický rasista a věřil v německou
národní revoluci, která zachrání svět.“
Obávám se, že
fráze „Britské listy z 15. 1. 2014 uvádějí“ již sama o sobě prozrazuje
mnohé. Táži se: zakládá se Váš názor na Martina Heideggera pouze na těchto
či jiných povrchních ‚informacích‘ (z
15. 1. 2014!), nebo jste opravdu do hloubky prostudoval alespoň jedno jeho dílo
nebo přinejmenším jeden jeho životopis, zakládající se na pečlivém a podrobném
výzkumu? Jestliže jste tak neučinil, co Vás opravňuje k tak paušálnímu odsudku?
Ve skutečnosti zníte jako onen nechvalně známý nacistický soudce, který
předsedal demonstračním procesům a nedělal přitom nic jiného, než že křičel na
obviněné, nadával jim, očerňoval je a utrhal jim na cti.
„Jinými slovy (Heidegger) byl stejně jako většina
Němců přesvědčen o jejich nadřazenosti nad jinými národy.“
To by
vysvětlovalo (a ano, v tomto okamžiku se uchyluji k ironii), proč
Heidegger tolik obdivoval jedinečnost a rozdíly mezi sanskrtem a ostatními
východními či orientálními jazyky na jedné straně, a němčinou a helénskými
jazyky na straně druhé. Choval tyto jazyky v takové úctě, že považoval za příliš
arogantní jednoduše předpokládat, že jim v evropském kontextu vůbec můžeme
porozumět, a s nimi i filozofiím, které se na nich zakládaly.
Postačí, když si
přečteme Heideggerovu esej „Z jednoho rozhovoru mezi Japoncem a tázajícím se“
(první ve sbírce esejí nesoucí výmluvný název Na cestě k jazyku),
abychom pochopili Heideggerovu obrovskou pokoru v jeho přístupu k
východním a východoasijským jazykům, neboť tento rozhovor se zabývá tím, zda je
vůbec možné adekvátně pochopit či přeložit do němčiny (nebo jakéhokoli jiného
evropského jazyka) japonský výraz pro samotný ‚jazyk‘!!!
„P. Wilberg
tvrdí: ‚Pociťování a cítění jsou nejzákladnějšími
aktivitami toho, co nazýváme ryzím vědomím.‘ Nikoliv. Základní činností nebo projevem vědomí je samovolné,
nepřetržité a neměnné uvědomování vlastní, sebe si vědomé existence. Ta se
nemění na rozdíl od pociťování a cítění, které se mění a někdy je přítomné,
jindy nikoliv.“
Zde na Vašich
vlastních slovech, která podtrhávám, názorně ukazuji, jak ignorujete a/nebo
nechápete zásadní rozdíl, o němž píši v mnoha svých dílech, a to mezi slovesem
‚cítit‘ či ‚pociťovat‘ a ‚pocitech‘, podstatným jménem v množném čísle. Sám za sebe mohu říci, že v mém životě
není ani jeden okamžik, kdy bych ‚necítil‘ a ‚nepociťoval‘. Pokud,
jak uvádíte, existují „okamžiky“, kdy ve Vás není ‚cítění‘ či ‚pociťování‘ „přítomno“, pak mi Vás může být jenom líto.
Také Vám
doporučuji, abyste si 1. přečetl mou esej o cítění, doteku a povaze těla
nazvanou Touch, Aesthetics and the Language of the Tantras, a 2. abyste
nevynášel černo-bílé soudy nad jakýmkoli mým filozofickým výrokem či
tezí (nebo výroky jiných lidí) a neoznačoval je tak pouze buď za ‚pravdivé‘, nebo naopak ‚nepravdivé‘, jako by v každé takové souvislosti neexistovala řada hlubších otázek. To
by totiž znamenalo — v přímém rozporu s Heideggerovým
myšlením, že pravdu samotnou lze zredukovat na pouhou ‚vlastnost‘ intelektuálních výroků či tvrzení o
ní, což je jistě představa, kterou byste Vy sám považoval za „nepravdivou“!!!
„P. Wilberg
zaměňuje vědomí něčeho — uvědomovaných
předmětů za samo vědomí. Popírá prvotnost ryzího vědomí před uvědomováním si
něčeho. Odtud již je jen krok k materialismu, který samotnou a nezávislou
existenci vědomí popírá.“
To je naprostý
nesmysl. Marx sám nebyl v jakémkoli konvenčním smyslu tohoto slova ‚materialista‘. Možná byste si měl znovu přečíst jeho Teze o Feuerbachovi. Každý, kdo si přečetl má díla, velmi dobře ví,
že všechny mé práce o vědomí, v neposlední řadě i má stěžejní kniha The Awareness
Principle, nepojednávají o ničem jiném než „prvotní povaze vědomí“ a
rozlišují mezi vědomím samotným a vším, co si vědomí uvědomuje. Dosud jste neporozuměl
mému zcela základnímu chápání nedvojnosti či advaity jako stavu neoddělitelné
rozlišenosti, z jejíhož pohledu je vědomí naprosto neoddělitelné od všeho,
co si uvědomuje, a zároveň naprosto rozlišené, stejně jako jsou dvě
strany jedné mince či dva póly jednoho magnetu naprosto rozlišené a zároveň
naprosto neoddělitelné. Zdá se však, že je Vám způsob myšlení, který zahrnuje ‚jak to, tak i ono‘, cizí a raději byste se i nadále držel
svého myšlení typu ‚buď to, nebo ono‘.
A kdybych popíral
„prvotnost vědomí“, proč bych pak vytvářel webové stránky, jako jsou www.thenewyoga.org a www.theawarenessprinciple.com, které jsou cele věnovány právě potvrzení
jeho prvotnosti? A proč by hlavní mantrou mého učení bylo ‚Vědomí
je vším‘? Toto učení dokonce odmítá i samotnou
představu ‚objektů‘
vědomí. Když se dotknete a tedy cítíte a pociťujete například tělo své
milované, znamená to, že z něj tento pocit činí ‚objekt‘ vědomí? Snažím se zde sdělit, a píši o tom i jinde, že již způsobem,
jakým mluvíte či píšete o ‚objektech vědomí‘, na rozdíl od hlubokého, senzuálního a cítícího vědomí věcí a
bytostí, používáte slova a fráze, které samy o sobě intelektuálně
objektivizují jak věci, tak i lidi.
Sám píšete, že
„Bůh je láska a láska je Bůh“. Avšak to, že opakujete toto staré a prázdné
klišé charakteristické pro hnutí hippies, neznamená, že se začínáte tázat po
samotné podstatě ‚lásky‘ a po
tom, co ‚láska‘
vlastně je. Jestliže je ‚Bůh‘
vědomí, nemá pak ‚láska‘, o
které píšete, skutečně nic společného s hlubokou cítící povahou vědomí,
o níž píši a kterou odmítáte? Není snad láska právě schopností vědomí
hluboce cítit a chápat ostatní bytosti? Pokud tomu tak není, jaká je tedy
povaha této ‚lásky‘ a
tohoto ‚Boha‘, o nichž píšete?
Jak můžeme ‚milovat‘ Boha či jakoukoli jinou věc nebo osobu
bez schopnosti je chápat, poznávat a identifikovat se s nimi prostřednictvím cítění
či pociťování — tedy prostřednictvím ‚cítícího či pociťujícího vědomí‘? Nebo snad máme na lidi
nahlížet jako na pouhé objekty určitého ‚pocitu lásky‘ (podstatné jméno), který v sobě cítíme, místo abychom je vnímali
prostřednictvím aktivity hlubokého cítění či pociťování (sloveso) a chápání a
byli je s pomocí tohoto pociťujícího vědomí schopni plně přijmout a na základě
cítění či pociťování se s nimi identifikovat?
Vnímám podstatu
toho, co nazýváte nyní již prázdným a významu zbaveným výrazem ‚láska‘, jako cítící či pociťující vědomí,
hluboce cítící či pociťující aktivitu vědomí. Tuto myšlenku však odmítáte.
Píšete o ‚lásce‘, hlavně pak o Boží lásce (což je poněkud
zvláštní, pokud ‚Bůh sám je láska‘), musím ale přiznat, že by mě zajímalo, jestli je ve Vašem učení a životě
vůbec místo pro cítění či pociťování, a to i pro prosté lidské cítění,
pociťování a pocity. A co jsou pak naše těla — a
těla všech věcí, nejsou snad těly cítícího vědomí a tedy i základním nástrojem
a vyjádřením — Božím nástrojem a vyjádřením a součástí
Božího těla?
Místo toho se
zdá, že se Vaše nauka v první řadě zakládá na konceptech ‚dobra‘ a ‚zla‘. Není však prvotním
zdrojem ‚zla‘ jednoduše nevědomost či
a-gnóze — nevědomost, kterou je třeba s láskou
pochopit, místo abychom s ní ‚bojovali‘ či ji ‚napadali‘?
Přesvědčení, kterých se držíte, obzvláště pak Vaše víra v ‚síly
zla vedoucí od Boha‘, samy sebe posilují a samy také spějí ke
svému naplnění. Nepomáhají nám překonat zlo, ale v důsledku nedostatku
láskyplného a cítícího pochopení mohou dovést i lidi s nejlepšími úmysly ke
krutým činům, které pak samozřejmě opět posilují jejich víru ve ‚zlo‘. Víra v ‚síly
zla‘ je základní chorobou a prokletím, jež
sužovalo lidstvo po celé věky a stále je sužuje.
Celá situace je
mnohem horší, je-li toto ‚zlo‘
identifikováno s jistou rasou nebo etnickou skupinou, ať již se jedná o Židy
nebo o Němce. Z toho, co o mně píšete, zaznívá jasný podtón fóbie z Němců,
nebo, což by bylo ještě horší, hluboce zakořeněná nenávist k Němcům jenom
proto, že jsou Němci. Na to jsem si však dávno zvykl, neboť jsem byl již v
dětství vystaven útokům jen proto, že jsem měl německé jméno a moji rodiče byli
Němci, a to navzdory tomu, že moje matka byla židovská uprchlice z nacistického
Německa a můj otec byl Němec nežidovského původu, který byl do roku 1935 aktivním
členem německého odbojového hnutí, strávil rok ve vězení a pak byl nucen
nelegálně překročit hranice a uprchnout do Československa, aby se vyhnul
dalšímu uvěznění či ještě horšímu osudu. Tak se před svou cestou do Anglie
ocitl v Praze, kde podle mě strávil nejlepší léta svého života, díky nimž si
zamiloval jak Čechy, tak i českou hudbu. Otec byl muzikant a kapelník, jakož i
člen snad jediné kapely v Německu, která se odmítla připojit k nacistickému
svazu hudebníků a také odmítla povstat a uvítat samotného Goebbelse pozdravem ‚Heil Hitler‘, když se dostavil na událost, na které
hrála...
Uvítal bych,
kdybyste demonstroval alespoň nějaké vědomosti a cítící pochopení ve vztahu k
osobní minulosti a životům lidí, které ztotožňujete se ‚silami
zla‘, mezi něž, jak se zdá, patřím i já.
Jelikož jsem vyrůstal v izolované rodině a komunitě židovských i nežidovských
německých uprchlíků, kteří ‚přežili‘ nacistické Německo, již v útlém věku jsem se rozhodl, že nebudu mít klid,
dokud nepochopím povahu a podstatu samotného národního socialismu v co
nejširších politických a ekonomických souvislostech, jakož i na co nejhlubší
filozofické úrovni bez zjednodušujících, rasistických a v zásadě destruktivních
představ o inherentně ‚zlých silách‘ nebo ‚zlých Němcích‘. Od té doby jsem dospěl k pochopení, že
Německo nebylo ve skutečnosti zodpovědné ani za první, ani za druhou světovou
válku (viz The Forced War od Davida L. Hoggana a Conjuring
Hitler: How Britain and America Made The Third Reich od Guida Giacoma
Preparata). Také jsem dospěl k souhlasu s Heideggerem, že ‚vítězství‘ nad Německem v obou světových válkách nevedlo k ‚žádnému
řešení‘ otázek, s nimiž byl svět konfrontován
před oběma válkami a jimž čelí i dnes. Na tyto otázky se nenaskýtají žádné jiné
odpovědi než věčné, neméně kruté války, i ty však budou samozřejmě oprávněné a
vzniknou díky představám o ‚silách zla‘, s nimiž je nutné ‚bojovat‘.
„Stejně tak
jeho (Petera Wilberga)
charakteristika jako autora s ‚etnickým německým
a židovsko-německým pozadím‘. Většina Němců a
jejich příznivců je více či méně pod vlivem přesvědčení o vlastní, německé
výjimečnosti a proto i nadřazenosti nad druhými.“
Jedná se o
paušální a otřesně rasistické tvrzení, z nějž nepřímo vyplývá, že Vy a všechny
ostatní národy a etnické skupiny jsou inherentně nadřazené „většině
Němců“, není-liž pravda? Rozpoznejte ‚mrvu ve vlastním oku‘, pane Vacku! A jestliže podle Vašeho názoru neexistuje ‚nespravedlivé utrpení‘, proč si stěžujete na
utrpení, které Němci způsobili Čechům a dalším národům a etnickým skupinám?
Neodporujete si
snad, stejně jako když píšete o Osvětimi a ani slovem se nezmíníte o
pronásledování Němců v poválečném Československu, jakož i o jedenácti miliónech
Němců, z nichž většina zemřela v amerických koncentračních táborech a ti
zbývající byli zavražděni ze msty nebo zahynuli v důsledku znásilnění či
vyhladovění, a to po konci druhé světové války?
Je mi líto, pane
Vacku, ale nemohu přijmout tak jednostranné, úzkoprsé, protichůdné a rasistické
‚duchovní‘ názory,
z nichž ještě k tomu čiší nevídaná pýcha.
„Přímo
neuvěřitelné je obviňování Ramany Mahárišiho z neznalosti učení K. Mare a
Nietzscheho a že se Maháriši neosvobodil z myšlenkové nevědomosti prostředí, ve
kterém žil. Všimněme si, že všichni tři filosofové, které (Peter Wilberg) vyzdvihuje, jsou
Němci. Takže, duchoborci, vzhůru do studia Marxova učení! Není však lépe si
uvědomit, že Marx byl spoluzakladatelem komunismu a tím i všech hrůz s ním
spojených, včetně komunistických koncentráků, jako byly gulagy, ale i náš
Jáchymov?
Neplatí snad,
že strom se pozná podle ovoce?“
Tento argument
proti Marxovi je asi stejně inteligentní jako tvrdit, že všechny zločiny a
masové vraždy spáchané křesťanskými křižáky byly ‚ovocem‘ Ježíše, podle kterého bychom ho měli ‚poznat‘, a že je za všechny ty hrůzy zodpovědný! Argumenty na této úrovni jsou
jistě hluboko pod úrovní Vaší inteligence, pane Vacku.
Pokud máte
„... pochybnosti, jak rozsáhlé zkušenosti s duchovní praxí P. W. vůbec má“, jedná
se o důležitou otázku. Možná by se Vám podařilo tyto pochybnosti rozptýlit,
kdybyste se se mnou osobně setkal nebo si alespoň přečetl mé knihy — pro začátek bych navrhoval mé paměti Memoir of Metaphysical Experiences,
které vyšly pod názvem a
můžete si je koupit nebo přečíst online na mé webové stránce.
„Pravost každé
nauky vždy prověřuje její praxe.“
Předtím, než nade
mnou vyslovíte svůj velkolepý a nadřazeností čpící „Konečný Rozsudek“, byste si
mohl nejprve promluvit s mými studenty a/nebo čtenáři a vyslechnout si jejich
zkušenosti s ‚prověřováním‘ praxe a přínosu mé nauky, a to včetně těch, kteří kdysi byli i Vašimi
studenty.
„Nabádá nás,
abychom neuctívali východní mistry.“
V tomto bodě
musím v zájmu čtenářů tohoto dopisu uvést věci na pravou míru. Samotný nadpis
mého článku hovořil o moderních „neo-východních kultech meditace“ a těch, kteří
o sobě tvrdí, že mluví jménem dávných východních mudrců a jejich nauk. Nehovořil
jsem o samotných dávných východních mudrcích a jejich naukách.
V jistém, velmi
důležitém ohledu je však Vaše tvrzení, pane Vacku, naprosto správné.
Rozhodně totiž nabádám lidi, aby „neuctívali“ žádné lidské
bytosti, a to dokonce ani „mudrce“ či „duchovní mistry“, ať již pravé či
falešné, staré nebo nové. Činím tak proto, že jakýkoli ‚mistr‘ (či dokonce ‚bůh‘), který má vrozenou potřebu
být „uctíván“ svými věřícími, následovníky či oddanými, není dle mého názoru
skutečným či pravým ‚bohem‘ nebo ‚mistrem‘. Je to tak jednoduché.
Pane Vacku,
skutečně nejsem nějaký zlý démon. Jsem jen velmi osobitý myslitel a učitel a
zasvětil jsem svůj život trvalému kladení si nových a důležitých otázek,
aniž bych však jakýmkoli způsobem předpokládal, že jak odpovědi, tak dokonce i
ty nejzákladnější otázky byly již dávno známy a zodpovězeny nějakým ‚mistrem‘, a je tedy pouze třeba je ‚předat‘ prostřednictvím té či oné ‚linie‘ nebo ‚tradice‘, ať již východní nebo evropské, indické nebo německé.
V jakém nudném a
mrtvém duchovním světě bychom za takových okolností žili! Pak by totiž
neexistovaly žádné nové odpovědi a žádné nové otázky, ke kterým bychom
mohli ve své zkušenosti dospět, a žádný další vývoj nových druhů ‚duchovních‘ zkušeností či praxí, s jejichž pomocí
bychom mohli tyto nové otázky a odpovědi prozkoumávat nebo je alespoň objevit.
Stejně jako Vy, i
já věřím na ‚správné‘ a ‚nesprávné‘. Na rozdíl od Vás nevěřím na boj mezi
dobrem a ‚zlem‘ či ‚nebožskými silami‘. Ve skutečnosti považuji toto přesvědčení
za ‚nesprávné‘,
nikoli však ‚zlé‘ v tom slova smyslu, jak
‚zlo‘ chápete Vy. Proto i
nadále naprosto respektuji Váš v podstatě dobrý záměr, který dal
vzniknout celému Vašemu dílu a nauce, a to i přesto, že některé jejich
prvky vnímám jako ‚nesprávné‘ či
dokonce škodlivé.
V tomto dopise žádám jen o to, abyste k
mému dílu a nauce zaujal podobný postoj, založený na základní úctě, ať již s
nimi sebevíce nesouhlasíte nebo se Vám nezamlouvají.
V upřímné úctě
Váš
Peter Wilberg
1. Zvažme například otázku ‚ega‘, která se v mnoha východních naukách a praktikách účinně pojí s jakýmsi ‚prvotním hříchem‘. V mé a Sethově nauce je ‚vědomí ega‘ v podstatě chápáno jednoduše jako ‚bodově omezené vědomí‘, na rozdíl od většího, prostorovějšího a transpersonálního pole vědomí, které je samotnou esencí božství a ‚ryzího vědomí‘. Náš svět zajisté vypovídá mnohé o tom, jak je nebezpečné ztotožňovat vědomí jako takové pouze s ‚vědomím ega‘ neboli ‚bodově omezeným vědomím‘ do té míry, že dojde k naprostému zastření a ztrátě uvědomování neomezeného pole vědomí. V takovém případě se však z praktického hlediska není vhodné tázat, jak takzvané ‚vědomí ega‘ a jeho aktivity ‚rozpustit‘ nebo ‚překročit‘, neboť bychom se bez něj nemohli soustředit na každodenní činnosti a podílet se na nich, ale raději jak docílit toho, aby ‚vědomí ega‘ a jeho aktivity zůstaly ve spojení a dostávalo se jim intuitivního vedení z jejich zdroje — a tím je právě pole vědomí neboli samo ryzí vědomí. Odpověď spočívá v docílení toho, aby ‚vědomí ega‘ ani nenahradilo, neomezilo, nezaplnilo či neodvádělo pozornost od tohoto božského zdroje, pole vědomí, ani z něj neučinilo pouhý ‚objekt‘ dotazování v podobě takzvaného ‚Já‘. Toho lze dosáhnout pouze prostřednictvím prvotní identifikace s polem ryzího vědomí, zároveň si však je třeba uvědomit, že samo ryzí vědomí umožňuje trvalé a nepřerušené ‚pozorování‘ ega a jeho každodenních aktivit, a tímto způsobem zabránit ztotožňování se s nimi. Bez tohoto rozpoznání budou mít lidé pocit, že svádí nekonečný boj mezi bodově omezeným vědomím a polem vědomí, mezi Já a egem, a studenti meditace budou neustále nabádáni, aby se svým ‚hříšným‘ egem bojovali. Toto je mou mantrou: ryzí vědomí ega není samo o sobě egem, stejně jako ryzí vědomí myšlenky, pociťování nebo pocitu není samo o sobě myšlenkou, pociťováním nebo pocitem, ale bezmezně plodným, tvořivým a obohacujícím zdrojem nových myšlenek, pociťování a pocitů. 2. Co se ‚myšlení‘ týče, považuji se za myslitele právě proto, že v jistém, velmi důležitém ohledu nemyslím. Tím chci říci, že to, co nazýváme ‚myšlením‘, nezakouším jako něco, co ‚dělám‘ — jako duševní nebo intelektuální aktivitu. Místo toho se ve mně myšlenky jednoduše a samovolně ‚objevují‘ nebo ‚povstávají‘. Povstávají ze světlem naplněného prostoru ryzího vědomí a hřejivé, temné a plodné hlubiny tělesného cítícího vědomí. Oba tyto prostory jsou na rozdíl od jakékoli ‚aktivity‘ typu ‚myšlení‘ nejbohatším zdrojem myšlenek.
Přikládám několik recenzí mých knih od
čtenářů, s nimiž jsem se nikdy nesetkal a nejsou mými studenty:
Tantric Wisdom for Today’s
World
Peter Wilberg je skutečný guru v duchu nedvojného kašmírského šivaismu.
Kniha Tantric Wisdom for Today’s World představuje jen malou část jeho
tvorby a je působivou sbírkou žitého poznání, svěžích historických vhledů,
praktik jógy vědomí a súter inspirovaných vzácnou a dávnou linií. Autor dává
těmto naukám nový život a z knihy je jasně cítit jeho přímé poznání. Čtenáři i
praktici nedvojné filozofie zde naleznou nesčetně příležitostí k transformaci
své zkušenosti a vnímání. Autor zasvětil svůj život psaní knih a učení o ‚Principu vědomí‘. Vřele doporučuji i jeho knihu s názvem The
Awareness Principle, neboť obsahuje praktické rady, jak vědomí ‚aplikovat‘ v každodenních situacích, například při
nemoci a v dalších terapeutických či léčebných souvislostech. Mnoho klenotů v
podobě jeho autentické a hluboké nauky a díla naleznete na webové stránce
Tantric Wisdom for Today’s
World / The Awareness Principle
S dílem Petera Wilberga jsem velmi dobře obeznámen. Dle mého názoru je
jedním z nejtalentovanějších autorů naší doby, a to z několika důvodů. Jedním z
nich je skutečnost, že se jeho názory a díla zakládají na vědecké filozofii
kašmírského šivaismu, obzvláště pak jedné jeho školy zvané trika šivaismus.
Jedná se o nábožensky znějící pojmy pro nejdokonalejší filozoficko-vědecký systém
v dějinách lidstva. Z různých důvodů je kašmírský šivaismus málo znám dokonce i
v samotné Indii. Jeho hlavními tvůrci a představiteli byli v desátém a
jedenáctém století Abhinavagupta a Kšemaraja, nepochybně dva z největších
filozofů a učitelů v dějinách lidstva. Kvůli svému z větší části esoterickému
obsahu a skutečnosti, že je většina hlubších nauk kašmírského šivaismu dostupná
pouze v sanskrtu, zůstává jeho značný přínos pro svět z převážné většiny
nevyužit.
Nyní vstupuje na scénu Peter Wilberg.
Přínos Petera Wilberga jako autora filozoficko-vědecké literatury nespočívá
pouze v jeho novém a srozumitelném podání učení kašmírského šivaismu, ačkoli je
formuluje dobře a výstižně, ale také v jeho zjevném pochopení, že kašmírský
šivaismus tvoří systém — vzorec či strukturu — jinými slovy vědu, s jejíž pomocí může naprosto každý zakusit hlubiny
vědomí na všech jeho úrovních.
Skutečná síla Peterovy moudrosti však pramení z jeho přímé zkušenosti
těchto hlubších aspektů vědomí. Poskytuje tedy čtenářům své vhledy založené na
vlastní zkušenosti, nikoli pouze na dohadech, domněnkách a rozumových závěrech.
Osobně Petera neznám, jelikož však mám podobnou trvalou zkušenost, vím, že se
jeho díla zakládají na přímé zkušenosti, jež se zrcadlí v jeho pracích a
myšlení. Peter Wilberg získal maximální prospěch z dlouhodobé praxe metod
kašmírského šivaismu a s pomocí jeho nástrojů vrhá světlo na některé klíčové
oblasti vědy, života, náboženství a sociálních, politických a ekonomických
myšlenkových proudů způsobem, který může podnítit dramatický pokrok ve všech
těchto oblastech, pokud v nich ovšem tyto nástroje budou použity.
The Awareness Principle
Rád bych Vám vyjádřil svůj vděk za neocenitelnou úlohu, kterou Vaše práce o
Principu vědomí sehrály na mé cestě sebe-dotazování. Vaši webovou stránku
věnovanou Nové józe vědomí (The New Yoga of Awareness) jsem objevil asi před
dvěma lety a stále jsem se vracel k základům Principu vědomí, které mi velmi
pomohly v mé snaze rozpoznat a ukotvit se ve vědomí, své skutečné podstatě. Velký
užitek mi přinesly hlavně Vaše základní mantry:
·
Vědomí
myšlenky není samotou myšlenkou.
·
Vědomí
pocitu nebo emoce atd. není samotným pocitem nebo emocí atd. …
Také mi pomohla instrukce, že místo abychom používali zájmeno ‚já‘ a říkali ‚já‘ myslím, cítím nebo zakouším to či ono, máme si jednoduše říci: ‚Je zde vědomí myšlení, cítění či zakoušení toho či onoho.‘
To jsou vše velmi praktické způsoby, jak rozlišovat mezi vědomím a jeho
obsahy, a také velmi účinné pomůcky, jak rozpouštět možná ztotožnění.
Heidegger, Phenomenology and
Indian Thought
Tuto knihu vřele doporučuji, jedná se o naprosto průkopnické dílo.
Vyznačuje se smělostí, odvahou a originálním, svěžím úhlem pohledu. Není
pochyb, že čtenáře podnítí k uvažování mimo rámec zažitých myšlenek
existenciální filozofie. Je to útlá knížka, má 116 stran a je rozdělena na
předmluvu a čtyři části. Musel jsem se zastavit a zamyslet nad každou stránkou.
Knihu je třeba číst pomalu. Zjistil jsem, že je plná klenotů, které jsou o
to vzácnější, že rezonují s meditativním myšlením a meditativním prostorem. Při
jejím čtení je třeba upustit od předpojatých představ o existenciální
fenomenologii a naslouchat Wilbergovi s otevřenou myslí.
The Illness is the Cure
Jedním z nejpodnětnějších aspektů Vašeho díla je pro mě skutečnost, že z
dávných či moderních zdrojů nebo vlastní vnitřní moudrosti vezmete nějakou
základní pravdu a jasně a srozumitelně vysvětlíte, jak ji aplikovat prakticky v
každé oblasti lidského života, v přímé vnitřní zkušenosti, ve vztazích,
sociální a politické dynamice atd. Ve své nejnovější knize se nyní věnujete
i všeobecnému zdraví. Ještě důležitější
je to, že Vaše aplikace nadčasové moudrosti v různých oblastech lidského života
vrhá nové světlo na tyto oblasti a přináší důležité nové informace a úhly
pohledu. Tento přístup v mnoha případech odstraňuje nepochopení a neporozumění
a/nebo vyplňuje mezery ve vědomostech, které v těchto oblastech v důsledku
kusého přístupu takzvané konvenční moudrosti v současnosti stále
přetrvávají.
Zde přikládám odezvy čtenářů, s nimiž jsem se
nikdy nesetkal:
Troufl jste si vytvořit syntézu, kterou si ostatní
neumí ani představit.
B.J.v-D
V poslední době jsem začal číst Vaše práce a s
velkým nadšením čerpám poučení z nádherné celistvosti Vašeho génia, nezměrné
duchovní hloubky a vzdělanosti. Setkání s takovou duchaplností a prospěšností mě
vede k tomu, abych Vás oslovil, velmi Vám poděkoval a alespoň na dálku Vám
potřásl rukou. Bezpochyby jste velkým darem pro lidstvo, svatý bratře, ukrytý
všem přímo před očima!
R. K.
Chtěl jsem Vám sdělit, jakou radost a vzrušení
pocítí student jako já, když objeví Vaše dílo. Je zřejmé, že jste toho napsal
více, než je možné za jeden lidský život stihnout, a když si uvědomíte, jak
málo z nás alespoň začne oceňovat Vašeho nepochybného génia, možná Vás napadne,
že ‚házíte perly sviním‘.
D. Q.
Nemohu ani vyjádřit, co pro mě znamená to, že jsem
objevil Vás a Vaše dílo. Četba Vašich knih The Awareness Principle, The Science Delusion a
Heidegger, Phenomenology and Indian Thought pro mě znamenala mnohem více než
pouhou ‚čtenářskou‘ cestu. Byl to transformační zážitek... hotové požehnání!
Nyní čtu knihu The New Spanda Karikas. Je plná neuvěřitelných
vhledů. Vaše věty letí s větrem o závod, pokrývají celé kraje a království a má
mysl se s nimi snaží udržet krok jako klaun na jednokolce.
DĚKUJI VÁM za... všechno... co jste, jak by
nejspíše řekl William Blake, hrdinně vytvořil v rajském ohni. Vaše dílo patří
do budoucích archivů více osvícené planety. Modlím se, abychom tam jednoho dne
dospěli.
C. Y.
Čtu Vaše díla a nechávám je ke mně promlouvat
prostřednictvím mého života, myšlení, vztahů a ztělesňování. Vracím se tomu, co jsem již přečetl, a znovu čtu celé
texty, pak pasáže, pak věty a nakonec jen jednotlivá slova. I když jim třeba
nerozumím, znovu a znovu se k nim vracím. Tam, kde chybělo pochopení, bylo
přítomno volání Slova. Jsem nyní toho názoru, že jediný způsob, jak pochopit
Vaše poselství a Vás samotného, alespoň ve Vaší roli autora a myslitele,
spočívá ve srovnávání Vašich knih a témat, kterým se věnujete, abychom mohli
poznat jejich základní systém hodnot a mnoho dosud netušených, avšak
očekávaných způsobů bytí, k nimž nám otevírají cestu.
O. M.
Poznámka na závěr:
Tyto recenze připojuji ke svému dopisu jednoduše proto, abych Vám ukázal,
že někteří lidé mi prokazují tu čest, že vynaloží potřebné úsilí a přečtou si
mé knihy předtím, než (jak jste učinil Vy) označí celé mé dílo za
pouhou ‚akademickou filozofii‘ nebo
za projevy zlého Němce, který naprosto odmítá východní filozofii a obzvláště
pak indické myšlenkové proudy!
Zřejmě nevíte, že mnoho německých myslitelů již od počátku devatenáctého
století nejen obdivovalo indické myšlenkové proudy a čerpalo z nich, ale že se
celé Německo po dlouhou dobu ztotožňovalo s Indií, považovalo se za ‚Indii v Evropě‘ a cítilo se utlačováno cizími mocnostmi
podobnými těm, jež v průběhu třicetileté války vyhladily třetinu německého obyvatelstva.
Němečtí myslitelé také samozřejmě byli průkopníky na poli indologie,
sanskrtských studií a lingvistiky obecně.
Německo nehledalo ‚jedinečnost‘ v
nějakém pocitu nadřazenosti nad ostatními národy. Bylo jedinečné díky
svému kulturnímu, uměleckému, hudebnímu a filozofickému bohatství, které
ostatní národy již dlouho uznávaly a oceňovaly, a to ještě předtím, než se
Německo stalo ‚národním státem‘.